• Najít
  • Příjmení
  • Záložky
  • Místa
  • Data
  • Hřbitovy
  • Hledat
• Média
  • Fotografie
  • Písemnosti
  • Náhrobky
  • Historie
  • Nahrávky
  • Videa
  • Alba
  • Všechna média
• Info
  • Co je nového
  • Nejhledanější
  • Výpisy
  • Statistika databáze
  • Poznámky
  • Prameny
  • Depozitáře
  • Napište nám

  - Ano, datum neznámé

Hlavní stránka    Hledat    Tisk    Přihlásit    Přidat záložku

• Pohlaví	Muž
  Úmrtí	Ano, datum neznámé
  Pohřeb	Brno
  ID osoby	I082	Karel IV.
  Poslední změna	23 Únor 2009
  Otec	Jan Jindřich Lucemburský,   zemř. Ano, datum neznámé
  Matka	Markéta Opavská,   zemř. Ano, datum neznámé
  ID rodiny	F74	Seznam skupiny/rodiny

• Poznámky

  Nejstarší moravský Lucemburk a nový markrabě Jošt (1351-1411) byl na rozdíl od svého otce Jana Jindřicha mužem velice ctižádostivým, který se nehodlal spokojit s podřízeným postavením v rámci dynastie, jejíž hlavou se stal po smrti císaře Karla IV. o deset let mladší Václav IV. Nejprve usiloval o sjednocení vlády nad celou Moravou, kde dosáhl aspoň toho, že získal právo vybírat v olomouckém biskupství obecnou berni a poskytovat mu vojenskou ochranu; nicméně biskupství zůstalo i nadále samostatným článkem České koruny. Dalším úspěchem bylo, že jeho mladší bratr Jan Soběslav, který byl již dříve určen k duchovní dráze (stal se nejprve biskupem litomyšlským a po marném úsilí o olomoucký stolec patriarchou aquilejským v severní Itálii, kde byl roku 1394 zavražděn), mu postoupil své statky. Nárok na jejich část si činil i nejmladší Prokop, a tak došlo mezi oběma markrabaty k prvnímu konfliktu (1382), v němž nakonec Prokop uznal Joštovu svrchovanost. V polovině osmdesátých let se Jošt i Prokop významně podíleli na záchraně dynastických pozic v Uhrách, když vojenskou intervencí vynutili uzavření Zikmundova sňatku s Marií Uherskou a Zikmundovu korunovaci (1387). Tažení financoval zejména Jošt; Zikmund mu byl nucen dát do zástavy Braniborsko s kurfiřtským hlasem. Jošt se tak postupně stal nejbohatším Lucemburkem a věřitelem ostatních včetně krále Václava IV., který mu zastavil vévodství lucemburské. Posléze Jošt získal ještě Kladsko, které směnil za Dolní Lužici, a začal se jako kurfiřt braniborský exponovat i v říšské politice. Dynastická, téměř deset let trvající krize propuknuvší po smrtelném onemocnění Václavově (r. 1393) znepřátelila v boji o možné nástupnictví zbývající Lucemburky a uvrhla Moravu do občanské války. Markraběcí majetek byl rozchvacován a válka postupně strávila i Joštovy finanční rezervy. Po smrti Prokopově (1405) se Jošt stal jediným pánem Moravy; poté došlo ke zklidnění vztahů mezi ním, Václavem a Zikmundem. Společně se Zikmundem se po smrti Ruprechta Falckého ucházel o uprázdněný říšský trůn také Jošt (1410). 1. 10. 1410. Moravský markrabě Jošt, jenž z Brna učinil významné kulturní centrum, byl po smrti Ruprechta Falckého zvolen ve Frankfurtu nad Mohanem čtyřmi kurfiřtskými hlasy římským panovníkem jako protikrál Zikmunda Lucemburského, jenž 20. 9. obdržel dva kurfiřtské hlasy. Dříve než mohla být rozhodnuta sporná volba (Zikmund užil pro sebe braniborský hlas náležející Joštovi), Jošt náhle na počátku roku 1411 zemřel. Za římského krále tak byl uznán Zikmund, kterému znovu připadlo Braniborsko s Dolní Lužicí, zatímco markrabství moravské s lucemburskou zástavou se opět dostalo Václavovi IV. Od té doby zůstala markraběcí hodnost trvale spojena s osobou českého krále. Obě bezdětná markrabata našla svůj poslední odpočinek v brněnském augustiniánském kostele sv. Tomáše.